Několik obecných tipů k úkolům

Podmínky talentové zkoušky pro akademický rok 2013/2014. [odkaz]

Oslovil bych profesionála (třebas od ochotníků či většinou češtinář nebo češtinářka ví o někom z okolí, kdo by s takovými talentovkami mohl pomoci) a zapsal bych se na divadelní kurz [odkaz]. Jde o to, že nestačí text říct, ale je důležité jak je řečen a intonován, dále se hledí na mimiku, gesta, pohyb, hru s virtuálními předměty, ... Tento druh poznámek jak a co hraji bych si vpisoval do textu (u režisérů se to nazývá režijní kniha), aby se to stalo pevnou součástí mého studia/podkladů/představení. Základ fixování citů.

Zkoušení, jestli umím text dobře zpaměti, bych páchal za pomoci rodinných členů a kamarádů. Je to ze začátku trapné, ale člověk si zvykne.

Pokud vám tato zpětná vazba za pomoci další osoby nesedí, lze využít jinou kontrolu. Své promluvy si nahrajte do počítače/noťáku (většinou stačí obyčejná sluchátka s mikrofonem; některé notebooky mají mikrofon zabudovaný a nejsou potřeba ani sluchátka), kazeťáku, mobilu, videokamery či jiného zařízení. Pak si partie zpětně přehrejte a kontrolujte si vyřčené sami.

Jestli si k mému textu dohledat interpretaci (nejčastěji záznam divadelní hry) je otázka, každému to vyhovuje nějak jinak. Někdo se rád nechá inspirovat, někdo rád pracuje od nuly.

Dle možností bych si vyšetřil dostatek času na pročtení celé hry, studium textů a nazkoušení, hlavně kdybych nebyl vytrénovaný například z amatérského divadla.

Dal bych si trochu dokupy i sazbu předávaných podkladů komisi, aby každý příspěvek nebyla jiná typografická ves, vytištěné na čistém papíru, nějak vyvázané atp. Na to nikdo asi nebude hledět, ale prodávám sám sebe, tohle by k obrazu mému patřilo.

Při zvyšování hlasu během monologů je potřeba si najít vhodné místečko, ne všichni z okolí to libě vnímají. Je to podobný problém jako při hře na hudební nástroje.

Blok 1

Zvolil bych strategii různých osob, které mi nejsou vzhledově podobné, tedy třebas starý muž (mohl bych zvolit hlubší hlas), podváděná žena (mohl bych zkusit třebas jemný hlásek) a muž nemocný na pokraji šílenství (vlastní hlas s třepáním rukou atp.).

Mezi mé oblíbené monology patří (volil bych si určitě jazyk český, maximálně jazyk slovenský):

• Karel Čapek, R.U.R. [hra]
  • Alquistův monolog na str. 72 a 73.
  • Další Alquistův monolog je pak na straně 85.
  Jsou to textem kratší monology existenčního typu, ale jsou tam významné pauzy, bohužel je tam však pár štiplavých vět.
• Molière, Don Juan. [hra]
  Je tam řada zajímavých monologů, včetně ženských, zkusím některé vypsat:
  
  • str. knihy 8 a 9 (Sganarel),
  • str. 11 a 12 (Don Juan),
  • str. 15 a 16 (Elvíra),
  • str. 55 a 56 (Don Luis),
  • str. 58 a 59 (Elvíra),
  • str. 65 a 66 (Don Juan),
  • str. 66 a 67 (Sganarel).
  Jsou to humornější partie a chtělo by si to časově odměřit, jestli to bude nad ty dvě minuty. Z těch naskenovaných obrázků by se dal vybraný monolog vypsat, to by zabralo pár minut.
• Královská hra, Luděk Munzar, minutáž 0:25:16–0:29:05. [záznam]
  K tomu text nemám, ale to by se z poslechu záznamu dalo vypsat.
• Lze doporučit k proklepnutí Slavné monology [odkaz] (monology jsou většinou delší než čtyři minuty, musel by se text zkracovat), kde lze mimojiné najít hry:
  • Shakespeare, Hamlet. Je to těžký monolog. Výhodou by bylo, že existuje řada překladů (i staročeský od Kolára) a inscenací, tedy jsou známé interpretace. Je zajímavé, že někteří zkušení herci se neradi na inscenace dívají, ale ti už mají k ruce režiséra a mnoho dalších pomocníků.
  • Molière, Lakomec. [hra, Harpagon, str. 76, či inscenace 1 či 2]
  • Molière, Zdravý nemocný a další.

(Pro ženy)
Na některé monology bych se jako muž už nehodil, zde se vyskytují některé.

• Gabriela Preissová: Její pastorkyňa. [odkaz]
  • Str. 20 a 21, Kostelnička.
  • Str. 32 a 33, Kostelnička, 6. výstup.
  • Str. 33 a 34, Jenůfa, 7. výstup.
  • Str. 48 a 49, 2 výstupy Kostelničky s/bez věty Kolušiny.
  • Str. 50 a 51, Kostelnička s/bez věty Jenůfy.
• Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. [odkaz, záznam]
  • Str. 5 a 6, Lopachin (muž).
  • Str. 22 a 23, Varja.
  • Str. 29 a 30, Raněvská.
  • Str. 33, Trofimov (muž).
  • Str. 44 až polovina str. 45, Raněvská s/bez vět Trofimova.
  • Str. 51 a 52, Lopachin (muž).
• Tennessee Williams: Tramvaj do stanice touha. [hra, EN: film+titulky, CZ: 1, 2, 3]
  • Konec str. 7 a str. 8, Blanche.
  • Začátek s. 28, 2 výstupy Blanche s/bez věty Stelly (lze přidat výstupy ze s. 27).
  • Str. 38 a 39, Blanche s/bez věty Mitche.
  • Konec str. 49 a str. 50, Blanche.
• Ayschilos: Oresteia (je to próza ve verších).
  [Text: Agamemnon, mluvené: celá trilogie, SK: celá trilogie]
  • Str. 11 nebo 12, Klytaimestra.
  • Str. 18 a 19, Hlasatel.
  • Str. 19 a 20, Klytaimestra.
  • Str. 20 až 22, Hlasatel.
  • Str. 25 a 26, Agamemnon.
  • Str. 49 a 50, Aigisthos.

Více tipů k monologům hledejte zde.

Mezi mé oblíbené dialogy patří ty z knihy Milana Kundery: Jakub a jeho pán. [hra]

Blok 2

Zvolil bych si strategii jedné básně od českého autora či autorky a jednoho překladu básníka ze světa.

Básně z domova

• Karel Jaromír Erben, sbírka Kytice. [odkaz]
  Neuvažoval bych pro sebe kratší báseň Kytice (str. 2), uvažoval bych spíš jiné. Mám na mysli:
  • Dceřinu kletbu (str. 98 až 100) nebo
  • Holoubek (str. 56 až 60).
  • Pokud bych byl v přednesu poezie znalejší, tak bych uvažoval báseň Polednice (str. 34 a 35).
• Josef Hora, Básně. [odkaz]
  • Balada světoběžníkova, str. knihy 117 až 119, či,
  • Dvě minuty ticha, str. 120 až 122.
  Je tam řada dalších básní, ale některé jsou příliš krátké či příliš dlouhé.
• Karel Čapek: Ze života hmyzu. [odkaz]
  Jsou tam hezké monology i veršíky, volil bych verš Tuláka na str. 39 a 40.
• Jiří Wolker: Těžká hodina. [sbírka básní, zhudebněné, youtube, namluvená sbírka]
  Volil bych ze sbírky báseň Balada o očích topičových, str. 50 až 53.
  Je to cca na celé 4 minuty.

Básně ze světa

• Carrol Lewis, Alenka v říši divů. [odkaz]
  Báseň je na str. 15 až 17. Je to „Večer před svatým Janem“.
• Hermann Hesse, Pozdní básně 1944–1962. [odkaz]
  
  • Psáno do písku (str. 14 a 15),
  • Žaloba a útěcha (str. 23 a 24),
  • Poutník pozdě na podzim (str. 26 a 27),
  • Ranní hodina (str. 31), či,
  • Mladý novic v zenovém klášteře (str. 35 a 36).

Úryvek z prózy

• Carrol Lewis, Alenka v říši divů. [odkaz]
  Vzal bych si např. stranu 2, začátek uprostřed „Alenka ani chvíli...“ až po konec té strany, tedy „...antipatové, myslím“, ona ta věta pokračuje, ale dál bych nešel. Nechal bych si otevřený konec zapsáním výpůstku za slovem „myslím“ a vyškrtnutím zbytku odstavce. Výhoda je, že je tam běžná próza, je tam přímá řeč a jsou tam i poznámky, ty bych si samozřejmě ponechal. Tím je prostor zvolit tři hlasové linie.
• Či bych si vybral nějakou partii z Tolkiena: Pán prstenů (mluvené slovo),
• nebo nějakou partii ze Švejka Jaroslava Haška (díl 1, 2, 3 a 4),
• nebo něco z trilogie (díl 1, 2 a 3), resp. tetralogie, Neználka Nikolaje Nosova, ...

Blok 3

• Například (polo)šílený učitel či vědátor. Jsou to většinou starší osoby, je to výrazný archetyp. Třeba jak taková osoba přednáší, nebo se o to snaží, jak zapomíná...
• Nebo naopak učitel matematiky jako drsňák, který však špatně spočítal kde je a místo na Mendelovce mezi ekonomy skončil na JAMU mezi umělci.
• Další nápad. Vzhledově já (vlasatý, vousatý, ...), tedy metalista, zahraný jako kněz, který se vrací z flámu a ráno vstává na talentovky na JAMU.
• Dále se dá předvést například opravář, který opravuje tak, že vše zničí. Při elementárním měření teploty u radiátoru vytopí celý dům.

Aktuálně nemám nic z toho na papíře, jen v hlavě, ale dalo by se to v době rozumné napsat. Vyhnul bych se improvizaci, té tam na talentovkách je i tak dost.

Blok 4

Zde bych si velkou hlavu nedělal, o čem se mi dobře hovoří ze života, to bych si sepsal a užil. Například:

• Já za sebe bych asi zahrál odvod na vojnu, což byla tehdy slušná pakárna. Já je totiž u odvodu přemlouval, ať mě na vojnu vezmou a oni že ne, že mě nechtějí... Byla by to obdoba V+W, kteří tehdy zahráli prodávajícího a kupujícího v podobném duchu, když se hádali o prodejní cenu. Bohužel je to jen příběh z jejich vyprávění, text k tomu od Voskovce a Wericha neexistuje.
• Kdybych chtěl opravdu ulítnout, zahrál bych svůj porod, což by bylo hodně pohybově orientované. Má to být však vyprávění, takže by to měl být především zajímavě řečený text. Mělo by to mít svůj dramatický vrchol, např. narození se a první plácnutí po zadku budoucímu neposlušnému dítěti.

Humorné inspirace podobných (fiktivních) příběhů ze života:

• Lenka Plačková: Monology a dialogy. [odkaz]
• Ján Sopko, Miro Noga: Monológy, 1998. [odkaz]
• Sólo příběhy má i Zdeněk Izer, ale konkrétní rešerši nemám hotovou (Izer hraje sólo, ale i s partnerem/partnery). Ovšem uloz.to se dá proklepnout.

Blok 5

• Pokusil bych se zahrát vše, co by mi zadali, i kdyby to bylo nějak chaotické a neuspořádané. Snažil bych se nad zadáním co nejdéle zamyslet, tedy mít strategii využít dostupný prostor a čas.
• Sepsal bych si minipříběh(y) ke každému známějšímu lidskému citu [odkaz] a ty bych si natrénoval předem, abych se nutil nehrát cit staticky (tzv. ksichtění) a udělal si už trochu obraz co a jak mi v herecké abecedě (ne)jde.
• Kdyby mě někdo přemlouval zpívat, šel bych do Jiří Brdečka: Limonádový Joe. Jsou tam písničky pro muže i pro ženy. [soundtrack, film, vadný index umí opravit např. přehrávač VLC]

---

Zpět do domečku...